Dobrá praxe ze Skotska

V rámci projektu neziskové organizce Prostor pro rodinu (z kterého se také vlastně náš přírodní klub Kořínek rozjel, v rámci modelového pracoviště Medová školka ) jsem měla možnost navštívit asi na týden Skotsko.Cílem cesty bylo „okouknout, jak vypadají zařízení péče o malé děti ve Skotsku. Jak je nastavený systém péče o děti? Jaká kvalifikace je třeba k péči o malé děti?Abychom to zjistily, vydaly jsme se na studijní cestu do Edinburgu.

Hostující ( velmi ochotnou a inspirující) organizací naší stáže byla „střešní“ nezikovka „Děti Skotska“,

https://www.childreninscotland.org.uk/která sdružuje nejrůznější  organizace,iniciativy a aktivity. Hlavně je partnerem pro jednání s politiky, vládou, úřady. Asi největší dojem z celé cesty na mě udělal fakt, že v roce 2010 vznikla nezávislá platforma „Ranné dětství“, která se snaží uvádět nejnovější výzkumy neurobilogie do souvislostí a hlavně do praxe. Skotsko má od loňského roku vládní program :Early childhood development, který si dal za cíl učinit ze Skotka nejlepší zemi pro rozvoj a růst dětí. Skvělé, fandím a tiše závidím...

Nikdy bych nevěřila, že i divadelní projekt může smysluplně a cíleně pracovat s těmito výzkumy a závěry (neurobiologie),ale hned návštěva prvního zařízení mě vyvedlo z omylu. Projekt: „Lickety Leap“ divadelní skupiny LICKETY SPIT ( https://www.licketyspit.com/ )- pojalo divadlo jako nástroj posílení a rozvoj dětské osobnosti , emoční a sociální inteligence dětí. Dvě herečky (Margaret and Margaret – dvě červené baretky, pruhovaná trička – jedna ranařka, hrr, odvážná a druhá zakřiknutá, pořád se strachující) a skupinka deseti 3-5 letých dětí rozehrávají příběh plný imaginace a tvořivosti. Děti „skočí“ - ang.leap do příběhu a prožijí si proměnu od zakřiknuté, trochu bojácné Margitt k překonání překážek a nakonec výstup na imaginární horu..Tím ale vše nekončí, děti potom kreslí své zážitky (moře, jeskyni,atd) a za 14 dní přijdou herečky do školky znovu -tentokráte jesetkání  i s rodiči – děti mají šanci přehrát rodičům kousky příběhu (co si pamatují) a potom se společně všichni podívají na videozáznam toho představení s jejich dětmi před čtrnácti dny. Záznam bezprostředních  reakcí, vykulené oči,smích, jiskřičky v očích. Nejeden rodič(či prarodič) určitě slzičku ukápne (musím přiznat, že i pro nás „zvenku“ to bylo emočně silné)...A v této otevřené emocím atmosféře představí herečky rodičům právě ty vědecké výzkumy mozku. Apelují na to, jak je dlůležité umožnit dětem prožívat emoce, imaginaci a inspirují (a zdůvodňují), jak je důležitá společná hra pro děti. Skvělé, opravdu mi to vyrazilo dech, jak se dá cíleně a  smysluplně „pracovat“ s celou rodinou a velmi citlivě s respektem posilovat rodičovské kompetence.

Další zařízení, které jsme navštívili, byla školka přímo v historickém centru Edinburgu, vestavěná do dvorního traktu historického domu .Kolegyně ze „zájezdu“ byly všechny nesmírně uneseny a překvapeny, ale mně to připomnělo německé přírodní školky, které jsem měla možnost již dříve navštívit. Taky vedoucí školky  přiznala silnou inspiraci německým pedagogem Froeblem. Samozřejmě vše v přírodním duchu, bezprostřední spojení venku a vnitřku (ve Skotsku se obecně nepřezouvá, tak tady děti vyběhly v gumáčkách ven, na zahradě (ne příliš veliké) bylo mnoho inspirativních prvků – blátivá kuchyň, záhonky, ozvučené roury a jiné zvukové hračky... https://www.cowgateunder5s.co.uk/

Samozřejmě jsme toužili poznat místní lesní školku.Nicméně po čtyřech dne ve Skotsku, mi začalo docházet, že LMŠ je zde trochu jiné kafe – zde z 10 dní 9 dní prší. Na druhou stranu společenská tolerance k promočenému a zablácenému dítěti je zde obecně mnohem vyšší a společensky akceptovaná (vzhledem k podnebí....) Lesní škoka v Glasgow překonala mé očekávání. Sice na začátku, když jsme vystoupili ve velkém městském parku, trochu jsem o tom lese pochybovala, ale po pár desítkách metrů jsme se ocitly ve vnitrozemí parku s vyvráceným kořeny pokácených stromů, kládami, špalky,vše zarostlé kapradinami, cesmínou a mechy.Taková skřítčí džungle, patříčně promáčená.  Pršelo. V dálce jsme sledovaliy červené kapucky pláštěnek skupiny dětí. Natíraly blátem kmeny ležících stromů, zabydlovaly prostory, vždy dvě tři děti, činnost naprosto dospělými neřízená. Je zde velmi opečovávaná VOLNÁ HRA dětí, dospělí jsou pouze průvodci...Skupinka 12 dětí na 2 průvodce, ten den tam byly skupinky tři ..Děti přivezou kolem deváté společným mikrobusem a odvážejí je kolem 17 hodiny- nemají na místě ani tee-pee či maringotku, pouze celtu-přístřešek mezi stromy....Jídlo mají vlastní v baťůžku od rodičů, spí v hamakách (jako u nás v Kořínku). .Natáhnou mezi stromy 3-4 hamaky a nabídnou možnost pouze viditelně utahaným dětem, nejdou všichni společně spát...A největší šok, nesvlékají je, tak jak jsou – v zablácených gumáčkách a promočených gumových kalhotech se děti svalí do hamaky a zakryjí erární spacákem.V té chvíli jsem si uvědomila, jak jsme u nás i v Kořínku pečovatelský ústav, každou mokrou ponožku řešíme....Byla to skvělá zkušenost. A srovnání .https://woodlandoutdoorkindergartens.com/

Poslední inspiraci, se kterou vás chci seznámit, je hřiště (venkovní i vnitřní herna) pro rodiny se speciálními potřebami.https://www.theyardscotland.org.uk/

Skupina rodičů s dětmi, které se nějak liší či potřebují speciální péči se shodla, že chodit na veřejná dětská hřiště je pro ně problematické (nepochopení většinové společnosti k jiným potřebám či chování dětí  atd.Tak společně vybudovali hřiště - (sehnali prostředky) na tento projekt. Opět spoustu inspirace pro venkovní vyžití, zde už ne tak striktně přírodní materiály, ale zase zajímavá recyklace různých věcí – např. z vozíku za auto je houpačku s nájezdem i pro vozíčkáře...Asi nejvíc mě dostalo, že jsme v centru Edinburgu potkali double decker – dvouposchoďový autobus s reklamou na podporu tohoto hřiště (velmi dobrý marketing a PR).

P.S: Samozřejmě jsme navštívili více zařízení a prožili zajímavé besedya setkání. Vybrala jsem tyto čtyři, protože se mě něčím osobně dotkly.

A co obecně Skotsko – Edinburg? Double deckers -dvojposchoďové autobusy, cabs – „historické“ autíčka coby taxiky, samozřejmě jsme si nenechali ujít dudáka (víte, jaký je rozdíl mezi českými a skotskými dudy? -naši dudáci u toho mohou i zpívat, nefoukají do píšťaly , mají měch...).Jinak město Edinburg překvapilo „sopečným vrchem“ přímo ve městě- náročný výlet, krásným parkem přímo ve středu města (souběžný  s dlouhou hlavní rušnou třídou).Tam mě zaujal místní zvyk – lavičky (a bylo jich na stovky,stejné dřevěné rustikální) měly vždy cedulku s věnováním, kdo a na paměť koho ji věnoval. Zajímavá inspirace , jak se dá skloubit společenská potřeba s touhou něco či někoho zviditelnit, zachovat památku.

Více foto z výletu najdete :

https://www.facebook.com/lenka.hrib/media_set?set=a.10203176651514884.1073741875.1165676923&type=3

Ještě jedno ohlédnutí za výletem.Uvědomila jsem si jak pohled zvenku změní i vnímání notoricky akceptovaných zkušeností u nás doma v ČR.. Možná jsem se ve Skotsku dozvěděla více o našem předškolním systému – zvenku jsou některé absurdity vidět jasněji. U nás je kvalita nahrazena kvantitou – 28 zapsaných dětí ve třídě v MŠ na dvě učitelky (a to ještě pouze půl pracovní doby, jinak je tam jedna), jsou taková absurdita, že bych vám přála vidět pohled místní inspektorky, když jsme se bavili o zdejším systému a prozradili jí počty v Čechách (ve Skotsku je do tří let dítěte 1 dospělý na tři děti ,děti od 3-5 let - poměr 1:7 (tedy 7 dětí na jednoho dospělého).

Hlavně že máme dle českých norem více záchodků na skupinku dětí než pečujích dospělých...Absurdistán...

Nezbývá doufat, že ve vlhkém prostředí Skotska vyklíčí opravdový respekt k přirozeným potřebám raného dětství a jako podhoubí proroste i dále v Evropě, tak trochu nabourá systémy dětem ne příliš přátelské.

PaedDr..L.Hřibová, červen 2014