Přírodní dětská hřiště

Současné dětství na počátku 21.století je ochuzeno o spoustu přirozených podnětů. V době učení se chození děti většinou tráví čas v interiérech, případně velmi upravených exteriérech - asfaltové, dlážděné cestičky, anglický trávník. V městské zeleni i rodinných zahrádkách chybí možnosti zakusit terénní nerovnosti (z kopce, do kopce), různé povrchy , přelézání atd. O to se tedy cíleně snaží architekti a tvůrci dětských přírodních hřišť.  Inspirativní publikace "Dětská hřiště a zahrady v přírodním stylu" (ke stažení) , kde se dozvíme nejenom základní principy (terénní nerovnosti, živly, potřeba dětí houpat se, klouzat, přetvářet, schovávat se ....). ale i problémy s certifikací méně obvyklých herních prvků. Leckdy je z tohoto důvodu prozíravější nenazývat lokalitu  dětským hřištěm, ale např, přírodní učebnou, či pouze "přátelsky dětem" navrhovat úpravy zelených ploch.,kde  prostředí ke hrám a užívání inspiruje (i když primárně to jako dětské hřiště zamýšleno nebylo) . Pěkným příkladem může být velmi podařená rekultivace dříve zarostlého náhonu v centru města Chrudim (FOTO). nebo " obří kamenná skalka " v Lounech.

Můžeme nahlédnout i k sousedům do Německa (exkurze říjen 2011).